Rozhraní IDE

Rozhraní IDE (Integrated Device Electrocnics), nazývané též nesprávně AT-Bus, bylo navrženo v roce 1986 firmami Western Digital a Compaq jako následník rozhraní ST506. Cílem bylo navrhnout levné rozhraní, které by poskytovalo vyšší výkon než předcházející dvě rozhraní. Jedním z limitujících faktorů jak u rozhraní ST506, tak u rozhraní ESDI, byl propojující kabel. Čím je delší kabel, tím nižší je maximální přenosová rychlost a tím vyšší je hladina šumu. Tato úvaha vedla k závěru, že hlavní řídící jednotka disku byla umístěna přímo na pevný disk (tím se zkrátil kabel na minimum) a vlastní rozhraní už slouží pouze jako prostředník mezi diskem a sběrnicí. Díky tomuto řešení se podstatně snížila hladina šumu a je možné umístit na jednu stopu vyšší počet sektoru (26 až 35). Teoretická hranice přenosové rychlosti je 8 MB/s a prakticky se pohybuje asi v rozmezí od 700 kB/s do 1400 kB/s. Zapojení diskových jednotek IDE se provádí pomocí jednoho 40 žilového kabelu.

Zapojení 2 disku na rozhraní IDE

Rozhraní IDE podobně jako ESDI dovoluje programově zjistit informace o geometrii připojených disků a je možné k němu připojit maximálně dva pevné disky. Protože každý z disků má svou řídící jednotku umístěnu přímo u sebe, je nutné v případě zapojení dvou disků tyto disky nastavit pomocí propojek (jumper) tak, aby jeden z nich byl jako master (hlavní) a druhý jako slave (podřízený). Operační systém se pak bude zavádět z disku označeného jako master. Doporučuje se, aby jako master byl nastaven novější disk, protože je možné předpokládat, že jeho elektronika bude lepší než elektronika staršího disku. V případě zapojení jednoho disku je nutné tento disk nastavit jako single (jediný). Toto nastavení bývá někdy shodné jako nastavení pro master.

Připojování jiných zařízení než jsou pevné disky není oficiálně podporováno.

Vzhledem k jednoduchosti rozhraní IDE bývá velmi často toto rozhraní integrováno na jedné desce společně s I/O porty.

Při komunikaci s pevným diskem má rozhraní IDE následující omezení:

• 4 bity pro adresaci povrchu disku (maximálně 16 povrchů)
• 10 bitu pro adresaci cylindru (maximálně 1024 cylindrů)
• 6 bitu pro adresaci sektoru (maximálně 64 sektorů)

Při zápisu 512 B do jednoho sektoru je takto kapacita omezena na 512 MB (0,5 GB).

Zpět na článek pevný disk.

Související články

Proč je pro obnovu dat z pevného disku důležité čisté pracovní prostředí?

Obnova dat z pevného disku musí probíhat v čistých prostorech, jinak hrozí jeho další poškození. Co to čisté prostory jsou a jak se klasifikují?

Historie pevných disků: Malý průvodce

První plotnový disk byl vyšší než lednička, vážil půl tuny a dnes by se na něj vešla jedna kvalitní fotografie pořízená mobilním telefonem.

Co je šindelový zápis neboli technologie SMR?

„Šindeláky“ jsou v našem oboru zajímavé a aktuální téma. Jde o dokonalou ukázku daně ve smyslu „něco“ za něco“.

Škodí pevnému disku vlhkost vzduchu?

Podle seriózních výzkumů může vlhkost ovzduší poškodit jednotku pevného disku (HDD) mnohem více než teplo. Je tomu tak, či není?

Proč může být obnova dat z SSD složitější než v případě HDD?

4 hlavní argumenty, proč tomu tak může být.

Zobrazit více